Takzvané „split payment“, rozdělená platba daně (CBS a IBS) při finančním vypořádání transakce, je předmětem mnoha a rozmanitých přístupů, přičemž dnes existují i ti, kteří ho milují nebo nenávidí, aniž by přesně znali důvody těchto pocitů.
Za prvé, „split payment“ není v celosvětovém měřítku nic nového, není to brazilský vynález. Příklady najdeme v Evropě, Asii a Latinské Americe, zejména v Chile, které mimo jiné posloužilo jako inspirace pro brazilskou elektronickou fakturu, která je široce používaná.
Model, který se v Brazílii snaží strukturovat, vychází z principu, že z fakturace bude vygenerována faktura a platební poukaz daně (která je zvlášť). Při platbě za zboží nebo službu bude tato daňová částka již uhrazena kupujícím, a nebude již existovat situace, kdy by daň platil dodavatel. Naopak, daň bude platit ten, kdo zboží kupuje, nebo službu odebírá.
Návrh na výběr nových daní (CBS a IBS) počítá s univerzální aplikací (na transakce s finančními uspořádáními, které tvoří téměř celkovou sumu) paralelně s ostatními způsoby platby, s výjimkou pouze transakcí v hotovosti nebo šekem. Podle návrhu zákona je tento systém jedním z pilířů zaručujících stálý přísun zdrojů do rozpočtu daňového úřadu (CBS) a řídícího výboru (IBS), aby bylo v Brazílii skutečně zavedeno nezdanění kumulativních daní.
Nicméně, pokud bude tento systém implementován, firmy budou mít předběžný výpočet daně, systém tedy bude daň automaticky vypočítávat. Tento model již funguje v Rio Grande do Sul pro malé firmy. V tomto formátu se očekává významné snížení daňových povinností, firmy však budou muset i nadále disponovat systémem pro sledování celého procesu, jelikož při obdržení výpisu z daňového úřadu budou moci vyhodnotit případné nesrovnalosti.
Funkce obsažené v návrhu zákona PLP 68/24 předpokládají vysoce technologický systém, schopný mimo jiné zajistit dotazování v reálném čase mezi finančními institucemi, řídícím výborem IBS a daňovým úřadem.
Podle informací daňových úřadů by systém „split payment“, pokud bude zaveden, mohl být účinným nástrojem v boji proti fiktivním fakturám, karuselovému podvodu, podvodným schématům, daňovým únikům atd.
Naopak, daňový poplatník bude mít zaručeno své právo na náhradu, protože jak federální daňový úřad, tak daňové úřady ostatních subnacionálních subjektů se nebudou moci dovolávat „nedostatku prostředků“ pro náhrady, jelikož daň bude již oddělena v okamžiku úhrady faktury prostřednictvím jakéhokoli finančního uspořádání.
Jedním z bodů, který je rovněž předmětem debaty a kritiky daňových poplatníků, je ustanovení, že v souvislosti s „rozdělenou platbou“ má daňový poplatník nárok na odpočet daně pouze tehdy, je-li daň z dané transakce skutečně uhrazena.
Další otázky, které daňové poplatníky trápí, se týkají způsobu kontroly jejich kreditů, jelikož v tomto formátu určuje výši nároku na odpočet finanční úřad. V tomto ohledu cílem regulace je zavedení systému výpisu s dostupnými dluhy a kredity pro sledování daňového poplatníkem. Celá myšlenka směřuje k zjednodušení a transparentnosti, cílem je, aby daňový poplatník měl pouze jednu povinnost: kupovat a prodávat s fakturou.
Faktem je, že není důvod se obávat tohoto nového systému výběru daní, jelikož bude předmětem rozsáhlých úprav a diskusí, za účasti mnoha zainteresovaných stran, především finančních institucí. Ty se nepochybně budou aktivně podílet na tvorbě a rozvoji tohoto nového a komplexního systému tak, aby v žádném případě nezvýšil daňové zatížení poplatníků.
