Tento článek začnu příběhem, který, pokud ho ještě neznáte, musíte slyšet: slavná oděvní značka přijala kreativní strategii, aby si získala supermodelku a získala bezplatnou publicitu. S velkou drzostí, ale i obrovským sebevědomím se rozhodla obdarovat okruh jejích přátel Supermodelka viděla své přátele, jak oblečení nosí, jak všechno chválí, zatímco ona sama zůstala stranou. Supermodelka se bála, že o něco přijde, proto kontaktovala značku, požádala o převzetí oblečení a spontánně o něm zveřejnila příspěvek na sociálních sítích. Výsledek? Značka se stala celosvětovým úspěchem. To, co tato supermodelka cítila, jsme všichni – zejména marketingoví profesionálové – alespoň jednou zažili: FOMO, slavný „strach z toho, že o něco přijdeme“.
Tato analogie mě přivedla k další otázce. Vzhledem k závodu o umělou inteligenci, nejsme všichni obětí stejného syndromu? DeepSeek byl oficiálně spuštěn a za necelý den jsme se všichni ponořili do horečného hledání informací a diskutovali o všem od technických aspektů, jako jsou náklady na vývoj technologií v Číně ve srovnání s jinými zeměmi, až po širší problémy, jako je gigantický objem dat v této asijské zemi, který z ní dělá supervelmoc. Do diskuse se dostaly i obavy o bezpečnost, vzhledem k tomu, že se jedná o čínskou technologii, a detailní srovnání s ChatGPT a dalšími existujícími systémy umělé inteligence na trhu.
Vzhledem k závratným číslům a technologickému závodu je přirozené, že průmysloví giganti bojují o vedení v této digitální revoluci. Součástí jejich strategie pro zvýšení hodnoty je uvádění inovací uprostřed hluku, doprovázeného záplavou informací, srovnání, působivých výsledků a přemrštěných čísel. Ale co my, marketingoví profesionálové? Musíme s tímto závodem držet krok se stejnou intenzitou?
Spuštění DeepSeeku a následné informační zahlcení posilují pocit, že jsme skutečně oběťmi FOMO (strachu z promeškání). Nadměrná konektivita a neustálá potřeba být v obraze o každém novém vývoji může být škodlivá, omezovat náš čas, kreativitu a dokonce ovlivňovat naši emocionální pohodu. Samotná Meta přiznala, že nadměrná konzumace technologií není vhodná, a povzbudila uživatele svých sociálních sítí, aby se odpojili a žili více v reálném světě.
Závod v oblasti umělé inteligence velmi připomíná bublinu internetových společností v prvním desetiletí prvního desetiletí 21. století. V té době se všechno zdálo jako zlato: obíhaly miliardy, vznikal Google, PayPal, YouTube a různé startupy, které zažívaly vrchol Silicon Valley. Vzniklo mnoho teorií, například předpovědi, že stroje ovládnou svět a nahradí většinu lidské pracovní síly. Ať už je to náhoda nebo ne, tento cyklus umělé inteligence se objevuje přesně 20 let po „digitálním boomu“ a signalizuje tak další revoluci na trhu i v rámci dvoudekádového cyklu.
Vzhledem k tomuto scénáři je pro marketingové profesionály velkou otázkou, zda se vyplatí pustit se do tohoto frenetického závodu, nebo zda je strategičtější sledovat změny s větší rozvahou. Syndrom FOMO nás může vést k akci, ale také nás může zaslepit vůči tomu, na čem skutečně záleží. Uprostřed laviny informací spočívá skutečná výhoda ve filtrování toho, co je relevantní, v pochopení toho, co skutečně ovlivňuje naši práci, a v vědomém přijímání inovací. Koneckonců nejde o to, abychom konzumovali všechno, ale spíše o to, abychom věděli, jak si vybrat to, co skutečně dává smysl pro naši strategii a náš čas. Přijměte nové trendy, ale dělejte to moudře!
